Představte si, že jste historikem/historičkou v soukromém archívu technologické firmy, píše se rok 2324 a dostali jste za úkol zkatalogizovat virtuální poličku materiálu o generaci narozené v letech 1995–2012. Vaší prací je procházet obsah na platformách Youtube, Tiktok a Instagram a přidávat popisky podle tématu (resp. kontrolovat, že hashtagy přiřazené tvůrci obsahu a algoritmem opravdu obsahu odpovídají). Hashtagy typu „couplegoals“ nebo „out­fit of the day“ ale valnou výpovědní hodnotu nemají, a tak máte za úkol si videa přehrát znova a z kontextu dodat témata, kterými se zabývají, a přiřadit firmy, které videa sponzorovaly. Občas se zaposloucháte do písniček, které ke klipům jejich Gen Z tvůrci vybrali, a na chvíli se zastavíte. What was I made for? ptá se znovu a znovu ve svém 2023 hitu Billie Eilish. Že by Gen Z byla opravdu jednou z nejcitlivějších v historii? A proč se označení „sněhová vločka“ používá tak pejorativně a zejména v Čechách a na Slovensku spojuje se sobeckostí nebo urážlivostí? Jako hrdá příslušnice Gen Z bych vás ráda přesvědčila o tom, že citlivost je kvalita, kterou naše společnost potřebuje, stejně jako Susan Cain přesvědčila svět o síle introvertů (kniha Quiet, 2012), a u toho vás také seznámím s celkovým profilem Gen Z – s našimi nejistotami i nadějemi. 

* * *

Byla jsem nejmladší ve třídě, a když ostatní museli na francouzštině přeříkat „mille-neuf-cent-quatre-vingt-dix-huit“, stačilo mi říct „deux mille“ (číslovky jsem se ve francouzštině nikdy nenaučila). To bylo ještě předtím, než jsem se vnímala jako součást generace a než se v médiích a na sociálních sítích rozmnožily analýzy, obavy, predikce týkající se té naší „Gen Z“. Chtěla jsem se i zde pustit do analýz o tom, co o naší generaci víme, ale nacházela jsem především články od marketingových a makléřských společností: akademickým sociologům to bude ještě chvíli trvat, soudě podle toho, že na univerzitě mi byla jako nejlepší na téma doporučena kniha From Generation to Generation z roku 1956. Nicméně v její novější předmluvě (ze 70. let!) se už dočteme o neustále se zvyšujících mezigeneračních propastech, které jsou příznakem zrychlené modernity,¹ která je, řekla bych, zároveň jedním z důvodů, proč dnes každých patnáct let představuje samostatnou generaci.² Od sociologie ale upustím a shrnu místo toho, co by viděl budoucí historik, kdyby si zpřístupnil historii mého scrollování, mých konverzací s (Gen Z) přáteli. Vzhledem k tomu, že minimálně to první je obsahem, který konzumují současně miliony mladých lidí mého věku, nebude tento úhel pohledu až tak nereprezentativní, jak by se mohlo zdát. Zároveň jsem pro účely tohoto článku vědomě vystupovala z okruhu obsahu, který obyčejně konzumuji, a budu se snažit nastínit největší problémy, které se dotýkají mladých napříč politickým spektrem – a s nimi celé společnosti. 

* * *

Jsem na nás hrdá. Jen co jsme se narodili, báli se naši rodiče, že vypukne válka, protože v televizi viděli 9/11. A ta nejistota jako by nikdy nepřestala. Během maturit či prvních let univerzity nás evakuovali kvůli pandemii a o dva roky později v sousední zemi vypukla válka. Když nyní na univerzitě procházím stanovým městečkem reagujícím na situaci v Gáze a musím kvůli tomu do hlavní knihovny projít přes nechvalně známý podzemní tunel,³ myslím na C. S. Lewisovo Learning in Wartime. Přes to všechno jsme nejvzdělanější generace v historii – tedy alespoň na papíře.  

1. EISENSTADT, Shmuel Noah. From Generation to Generation. New Brunswick, NJ : Transaction, 2003. [↩]
2. Pro předejití nejasnostem: boomers (1946–1964); generace X (1965–1979), mileniálové (1980–1994), generace Z (1995–2012), generace alfa (*2013–2025). [↩]
3. Gladstone Link. [↩]