Klademe-li si otázku, jak hodnotit uplynulých deset let pontifikátu papeže Františka, pak je na prvním místě zapotřebí si připomenout, co je posláním biskupa. Papež je totiž především nástupcem apoštolů, tzn. biskupem, i když se jeho pravomoc vztahuje na celou církev, nejen na její místní část. Nuže, posláním biskupa je učit, posvěcovat a spravovat.((Služba biskupů je popsána v Lumen gentium 24. Srovnej rovněž například katechezi Jana Pavla II. při generální audienci 28.10.1992.))

Na prvním místě je to tedy učitelská služba hlásání evangelia. Ve věroučné konstituci druhého vatikánského koncilu Lumen gentium čteme:

Lidu sobě svěřenému kážou víru, kterou má věřit a uplatňovat v životě, a objasňují ji ve světle Ducha svatého, když z pokladu zjevení vynášejí pravdy nové i staré (srov. Mt 13,52); působí, že víra přináší ovoce, a bděle odvracejí bludy ohrožující jejich stádce (srov. 2 Tim 4,1-4).

Papež má jako nástupce sv. Petra „utvrzovat bratry ve víře“ (Lk 22:32). Pontifikát papeže Františka však podle mého soudu provázejí věroučné nejasnosti a nedostatečná „bdělost odvracející bludy“. 

Zřejmě největší kontroverzi vzbudila osmá kapitola papežovy exhortace Amoris laetitia (Radost z lásky, dále AL) z r. 2016. Poznámka pod čarou 351 dovoluje, aby věřící žijící ve druhých svazcích (tj. s jiným partnerem než s tím, s nímž uzavřeli platné manželství, které nelze anulovat) přistupovali za jistých okolností ke svátostem, tedy dostali rozhřešení ve svátosti smíření a přijímali eucharistii. Že je třeba příslušné poznámce rozumět takto, potvrdil papež František tím, že do Akt apoštolské stolice zařadil svůj dopis argentinským biskupům, kde stvrzuje tento jejich výklad jako jedinou možnou interpretaci. Jak je však možné udělit platné rozhřešení někomu, kdo se nerozhodne skoncovat s objektivně hříšným stavem? Že setrvávat v takovém stavu může být Boží vůlí (takto lze interpretovat AL 303)? To je nemožné, protože (objektivně) špatné jednání či stav není nikdy Boží vůlí. Že takový člověk v dané situaci není s to vyplnit Boží příkaz necizoložit (opět např. AL 303)? Tridentský koncil jasně stanovuje, že Bůh svou milostí uschopňuje každého člověka k tomu, aby mohl konat jeho nařízení.((Tridentský koncil, 6. zasedání, kánon 18 (DH 1568).)) Pokud jde o udílení eucharistie, pak lze sice připustit, že subjektivně může být daný člověk stále v milosti posvěcující, ale objektivně jsou jeho stav a jednání těžce hříšné. Papež tak de facto vybízí k porušování kánonu kanonického práva 915, který zakazuje podávat eucharistii těm, u nichž je zjevné, že setrvávají v objektivně hříšném stavu, tedy i ve stavu manželského soužití s někým jiným, než je jejich partner před Bohem. Daný stav je objektivně v rozporu s tím, že manželství je ikonou jednoty lásky Krista a církve.((Je zde rovněž rozpor s Katechismem katolické církve 1650 a 2390. Dále srovnej Familiaris consortio Jana Pavla II. 84.))